RODIČE, DĚTI, ŠKOLA
V tomto příspěvku bude několik hudebních vstupů - od Karla Gotta, Jakuba Smolíka, skupiny Lunetic a skupiny Holki.
Nejbližším z rodičů je maminka, ta má též svou maminku, tedy babičku. Karel Gott nazpíval v češtině píseň, v níž se věnuje mamince, a v němčině píseň s českým názvem Babička, nikoliv německy Oma.
Zde Karel Gott uvádí důvod proč mamince děkovat. Je proto možná zvláštní, že jeho maminka Marie Gottová vůbec nevěděla, že se narodila prvorozená dcera Karla Gotta Dominika, jejíž maminkou byla tanečnice Antonie Zacpalová, ale už je to tak, že ve vztazích pokulháváme, mám-li mluvit i o sobě. Veřejně to dal najevo v r. 1982, to už jí bylo 9 let.
To, co Karel Gott zpívá o babičce, budu-li mluvit s matčiny strany, tu jsem zažil déle, mohu v něčem potvrdit. Její vyprávění jsem měl rád, a když oslepla na levé oko (glaukom), musela si kapat Timolol, lehla si u toho, tak jsem šel za ní. Někdy jsme si dávali hádanky, "začíná to a a končí c" , nebo jiná písmena, a ten druhý musel navazovat posledním písmenem, pokud neuhodl, a naopak. I s babičkami můžou být krásné chvíle, vzpomínám, jak jsme hráli karty, prší, mariáš, poker, oko, dudák,... Vrátím se ještě k písni: co se týče děr v ponožkách, znala to také, a tancování? Nepamatuji si, že by běžně chodila tancovat, Ale když jsem chodil v době středoškolského studia na taneční, přišla s maminkou na prodlouženou, kde jsem si zatancoval s oběma, s mou taneční partnerkou jsme se poté ještě scházeli. Ji vždy babička a maminka zajímaly. Na všech pohledech, které mi napsala tato otázka zazněla. O čem to svědčí v rámci tématu, že žena je vztahově vnímavá dříve než muž. Jsem rád, že mi některé věci, došli alespoň později.
Babička (Karel Gott):
Máma (Lunetic):
Pro mámu (Holki):
Jak se ty písně liší, interpretka skupiny Holky i zpívající z Luneticu jsou si vědomi, že vůči své mamince selhali.
"Chtěl jsem mít vždycky rozum svůj" zpívá Lunetic. To mě přešlo v 17 letech, když jsem nevnímal varování maminky i babičky, že jako nerozcvičený nemám na to zvládnout atletický provaz. 14 následujících dní jsem byl sotva schopen dojít na záchod, jinak jsem ležel doslova na matracích na zemi, z postele bych nebyl schopen se zvednout. Poškodil jsem si částečně šlachy, Jsem však rád, že obě varující ženy zůstaly nad věcí, i když je syn/vnuk neposlechl a musel jim dát za pravdu. TI, kteří mají opravdový zájem nekývnou na všechno, co si usmyslíme,
Maminka (Jakub Smolík):
Říkej mi táto (Jakub Smolík):
Léta prázdnin (Karel Gott):
Co zpívá Jakub Smolík? Jak maminka ho opatrovala v noci, když byl nemocen, učila ho číst, jak zvláštní, tak blízký je ten rodič, nazývaný.maminka. Ne není to zvláštní, pokud nejste někým, koho by matka vysloveně týrala. To je realita, že nejbližší rodič nás nosí pod srdcem před porodem, a v srdci po celý život, až do posledního výdechu. O tom ještě dále. To je neoceněná pozice maminek, zkusme nečekat pouze na nějaký den (MDŽ, Den matek, narozeniny,...), třeba zvládnete to, co pisatel neudělal, protože mu to během života jeho maminky nedošlo. Koupit květinu jsem zvládl, ale dodat k tomu: "Chci Ti poděkovat, že jsi tu pro mě vždycky byla", už nebudu moci učinit.
Malí můžeme jen chvíli být. Pryč je svět školních tříd teď už musím něčím být. Nemůžeme být rodičům na obtíž. Podle písně Léta prázdnin (Karel Gott) se táta dřel pro bezstarostný život v dětství, to znamená být pomocí i mamince dětí, tomu citově bližšímu rodiči.
Rodiče jsou vlastně partneři, i když jsem z rozvedené rodiny, a zažil jsem v obou případech domácí násilí na své mamince zejména pro chorobnou žárlivost u nevlastního otce. U vlastní otce, který mě během svého života také chtěl do péče, to bylo mých 3 letech, kdy jsem se vzbudil, vyšel jsem z pokoje, slyšel křik, a zeptal jsem se: "Maminko, Ty jsi zlobila?" Pamatuji si tátovu slovní reakci: "Ano, maminka zlobila." Po letech, když už jsem byl dospělý, mi maminka potvrdila, že se táta zarazil, neboť nečekal, že mě tím vzbudí. Maminka to dokázala přejít, a i 3 roky po rozvodu, který proběhl, když mě bylo 5 let (11/1981) měla zájem kvůli mě dát to s tátou znovu dohromady. Znamenalo by to přestěhovat se zpět z Jihočeského kraje do mého rodné města blízko 'Prahy, ale něco už v tom vadilo. Zůstalo to tedy tak, že jsem za tátou jezdil, ačkoliv táta měl zájem dostat mě do péče. Tento svůj sen vyslovil naposledy v době své třetí manželky, kdy už byl na pokraji sil (1. 5. 1993 v Pleši u Dobříše, kde byl pro Ca plic) a za 3 dny zemřel. Tehdy pronesl, že by se dcera jeho ženy mohla stát mou ženou, to by právně bylo možné, ale nikdy se to nenaplnilo. Táta zemřel, a já jsem nedokázal jet ani na jeho pohřeb, nebyla ve mě nenávist. Jen mě to psychicky dost vzalo. Moje maminka to vyřešila přes evangelického vikáře, který sice tátu osobně neznal, přesto dokázal připravit náhradní pietní akt, kterého jsme se zúčastnili jen já, maminka a babička. Tak se pan vikář Jan Veselý stal pro maminku duchovní autoritou, nikoliv proto, že patřil k ČCE ,ale pro lidský přístup. A jak se k němu vlastně moje maminka dostala? Úplně jednoduše. Když jsem chodil do šesté třídy, potkal jsem jeho ženu, paní Jarmilu Veselou, se dvěma syny na pískovišti, něco mě táhlo, abych šel s ní, a tak jsem tenkrát přišel na evangelickou faru. Byla to osmdesátá léta v ČSSR, kdy komunistická strana chtěla, aby duchovní se věnovali také dělnickým profesím. Jan Veselý tehdy přišel z řetízkárny ČZM Strakonice, byl velmi příjemný na svou ženu, to byl super příklad pro jeho syny a pozdější dceru Zuzanku. Ze mě tehdy vyšla otázka: "Pán Bůh existuje?" On odpověděl jednoznačně: "Ano." Pak jsem šel domů, proti víře jsem se nevzpíral. Viděl jsem harmonické vztahy. O Janu Veselém jsem se později, když jsem byl náctiletý, dozvěděl, že jeho otec, který žije na faře v dolním bytě, má Parkinsonovu nemoc. On se o tatínka staral, nedal ho do žádného ústavu, neřekl, že je mu na obtíž, a to i přesto, že díky svalové nedostatečnosti, měl problémy s vyprazdňováním. Na obtíž to bylo některým lidem, neboť nestíhal všechno. Mělo to vliv i na roli duchovního. Nikdy se nezavděčíte všem. V roli duchovního by byl nahraditelný aspoň částečně, kdyby byla vůle v srdcích lidí. Tato zmínka je výzvou pro věřící, ale též pro ostatní aby dokázali být vnímaví, když se někdo snaží stíhat všechny povinnosti, které má, ale jeden z úkolů mu zabere více času. Vztahy s lidmi jsou více než hmotné věci, třebaže i ty jsou jistě v nějakém ohledu potřebné.
ŽÁRLIVOST: o té jsem se zmínil ve vztahu mého vlastního i nevlastního otce. Ve středu 31. 7. 2024 mi jedna žena v Českých Budějovicích řekla o svém příteli, jak ji má pod kontrolou. GPS v mobilu, doma všude kamery. Jak to bude v takovém vztahu, pokud jednoho dne přijdou děti. A co svatba s takovým mužem. Pokud o sobě víte, že chorobně žárlíte, řešte to včas. Je to destruktivní situace, když ten druhý vedle necítí svobodu. Co k tomu ve své písní říká Jakub Smolík? O něco dříve mi tato žena řekla, že ji její přítel přitahuje, protože je trošku při těle, tak jako ona. Ptám se tedy, kde se bere ta jeho nejistota? Člověk si ji nese z dětství a je třeba to konstruktivně řešit nebo raději nemít žádný vztah. Proč ztrpčovat život, když ten není tak dlouhý.
KDO JE KOLIKÁTÝ Z RODIČŮ: V této chvílí nejde o to řešit pořadí napřed máma, pak táta, neboť každý má svoji vlastní roli. Jak zpívá Karel Gott v Léta prázdnin "táta se dřel..." To, že lidé mají k mamince blíže je vyjádřeno i v samotných přiložených písních, přesto to zázemí chtějí mít děti i u táty. Někteří muži skutečně touží vnitřně, jak uvádí název písně Jakuba Smolíka, aby jim nějaké dítě říkalo: "táto." Mužům však není dáno rodit děti, a už se dotýkám onoho tématu rodič č. 1 a rodič. 2. To jsou citově nezabarvené pojmy pro novou genderovou ideologii. Dokonce i žena, u niž jsem zpozoroval, že se považuje za nebinární, velmi citlivě hovořila o svém tatínkovi, nikoliv o rodiči a nějaké číslo 1 nebo 2. Možná se ptáte, jak jsem u této studentky z Jihočeské univerzity uvedenou skutečnost rozpoznal. Působila tělesně jako žena, chvíli na mě mluvila jako žena, protože jsem ji tak oslovil, jako slečnu, pak však přepnula do mužského rodu. Co kdyby však v dané situaci porodila dítě, a to by se snažilo vyslovovat máma, napravila by ho snad, říkej mi "rodiči č. 1". U této, pro mě ženy, vnímám, že vzhledem k vztahu ke svému tatínkovi, by to mohla chápat, ale jinak u ostatních netuším. Tuto jistotu děti potřebují, aby se v blázinci, kterým už tento svět je, vyznali.
Zkusme se také vžít jak se cítí děti různého pohlaví na stejném WC. stalo se 6.7. 2024 v JČ kraji v Protivíně, kdy jedna církevní sestra CASD poslala dvě malé děti, sourozence, chlapce a dívku, zkontrolovat stav toaletního papíru. Chlapec byl na mužském záchodě rychlejší, po proběhnutí všech 4 kabinek tak ještě vběhl i na dámské WC, Emmička se však lekla, i když šlo o člena vlastní rodiny bez nějakého sexuálního zájmu, neboť i doma chodí na záchod sama, byl to pro ni nezvyk. Chápala rozdělení záchodů. Zde je pro inspiraci k zamyšlení článek, o němž je uvedeno, že je smyšlený, přesto k zamyšlení - cituji níže i jednu reakcí v diskuzi:
https://medium.seznam.cz/clanek/jana-fojtikova-jak-se-citim-na-spolecnych-zachodech-ve-skole-15464
Z diskuze:
Že prý by se mohlo jednat o skutečnost v budoucnosti. No já nevím, já bych klidně věřil že se to děje už teď, ale o tom se samozřejmě nemluví (ani mluvit nesmí)
Vzpomenu-li si jako člověk na dobu, kdy jsem byl sám v šesté třídě, je mi jasné, že mým spolužačkám by muselo vadit být se mnou na společném záchodě, neboť jsem působil sexuálně chtivě. Po letech jsem se dvěma svým spolužačkám za své jednání omluvil mailovou zprávou. Jedna z nich mi odpověděla "dávno zapomenuto, byli jsme děti." Ale v tu chvíli, jak jsem jí přiznal mi nedocházela její důstojnost, to, že se musela nějak cítit, když jsem se ve třídě zvedl a šel jí dát během hodiny pusu na tvář. Jeden tatínek dokonce přijel k nám domů i s dcerou, neboť se mu svěřila, co jsem za ní provolával o mé erotické akci vůči ní. Opravdu nechápu. Jak něco může být podloženo pouze vyhláškou. Když se nespokojení mohou odvolat na mezinárodní právo, jehož autoritu máme zakotvenu i čl. 10 Ústavy České republiky(Ústavní zákon č. 1/1993 Sb.)
Opravdu si na rozdíl ode mě někdo myslí, že není možné, aby se házení s dámskými vložkami stalo realitou? Podívejme se tedy do Brna mezi vysokoškolské studenty.. Žádný komentář jsem k článku, ani na Twitteru neuvedl, až v tomto okamžiku upozorňuji nejen na "umění, nýbrž i se vzpomínkou na sebe na aktuální situaci základních škol:
Mě se nikdo nebál dát 3 z chování v páté třídě, ředitelské důtky jsem měl dvě, dvojky z chování od pololetí druhé třídy celkem čtyři, až teprve na konci sedmé třídy si maminka na mém vysvědčení přečetla: "Pochvala za aktivní práci pro třídní kolektiv." O mém bratrovi by sedalo říct, že byl nejprve vzorné dítě. V šesté třídě získal vyznamenání, špatné známky z chování na základní škole neměl. Dnes je z něho bezdomovec. Jak mohu mít vysokoškolské vzdělání, ukončené vyznamenáním v okamžiku, kdy zemřela maminka, když mi to nebylo lhostejné, a ani jsem na Univerzitě Karlově v září 2018 neřekl žádnému vyučujícímu, že maminka zemřela. Dokonce jeden vyučující byl rozhozený z mého spolužáka a tak na mě byl dost tvrdý v té těžké chvíli. Uvědomil si to, po zkoušce za mnou přišel a omluvil se mi. A tak to má být pro budování kvalitních vztahů. Nemáme se bát omluvit ani dítěti. To že jsem dospělý neznamená neomylnost. Nedávno jsem seděl v autobuse, a kdybych jednal předpisově a řekl přímo jedné ženě, jenž komunikovala s řidičem, že její dítě nemůže sedět na místě pro osoby starší 12 let, nemohl bych navázat mnohem lepší kontakt s tím klukem, i když s dnešními mými hodnotami před dítětem nevyslovuji "vykastrovaný býku",tak jako to létalo té mamince z úst. Postřehl jsem však, jak maminka toho špunta sděluje o něm řidiči, že on rád mává řidičům, a mrzí ho, když nezareagují zamáváním. Někteří na něj dokonce zablikají světly, tak proč mu neudělat radost, řekl jsem si, vzpomněl jsem si, když mě byly asi tři roky, jak jsem se cizích lidí ptal:"Máš mě rád? " Chtěl jsem slyšet: "Ano." A tak když jsem je na nádraží obešel, a vystoupil kolem řidiče, podíval jsem se na něj, a zeptal jsem se ho: "Můžu Ti také zamávat?" A učinil jsem tak, i když nejsem řidič autobusu. Jeho reakce nyla také zamávání. Mě to nic neudělalo, On měl radost. Kdo ví, jestli jsem tím nevybudoval nějaký pozitivní vztah s nějakým pozorovatelem do budoucna. To nemůžu tušit. Jsem připraven zamávat mu znovu, když ho uvidím. I tato maličkost, aniž to kdokoliv tuší pro něj může být náhradou něčeho, co mu chybí možná od táty.
Myslím, že za připomenutí stojí právě připomenutí vztahu skutečné maminky po celý život.Tyto 3 nikoliv 4 fotografie:
To jsou dvě fotografie s maminkou a mým bratrem. Jak je možné, že, těsně předtím, než zemřela. mu maminka napsala dvě sms zprávy, které zní doslova jako žebrání?: "Martí nejde mi o 500, potřebuji tvoji pomoc. Jsem na tom bídně, po úrazu nemám funkci pravé nohy. mama" (2018/06/28; 19:32) Zřejmě nepřišel, protože následující sms zní: "Marti, máš to kousek do lékárny vedle Kauflandu. Prosím Te já potřebuji na velké bolestivé modřiny mast Heparoid. Bud tak hodny přines mi ji. Věřím, že se smiluješ a přijdeš. máma " (2018//06/30; 06:03) Jak je možné být takto krutý k mamince, jestliže o 8 let dříve se na ni obrátil, aby mohl bydlet v bytě, který úředně patřil mě, a bylo mu vyhověno. Následně mu dokonce otčím vyjednal možnost bydlet ve služebním bytě Českých drah, kde on má dodnes trvalé bydliště, třebaže se tam již nenachází, žije v mém bytě. Můj bratr žel neplatil elektřinu ani další poplatky, nakonec skončil jako bezdomovec, i když finance na to měl. Nevynáším nad ním zatracující soud. Je to pořád bratr, jen nevím, kde přesně je.
Nyní přidám ještě svoji fotografii , jak i mě učí maminka jezdit na kole včetně následné úpravy po její smrti. Když jsem po smrti maminky fotografie oskenoval, na tu svou jsem přidal text, jak jsem to cítil, dosud jsem to nezměnil. "Na světě bylo vysloveno mnoho slov. Nejkrásnějším z nich je to, které člověk vysloví jako první: máma." Tato fotografie pochází ze srpna 1984.
Těsně předtím, než jsme já a maminky manžel, dnes vdovec, odvezli maminku do nemocnice, měla tyto tři fotografie před sebou vnitřně se se svými syny loučila. Pořád nás dva měla hluboce zapsané. To prostě ženě nemůže žádný muž nařídit, pokud je uvnitř opravdovou mámou, aby zanevřela na své dítě, i když to se proti ní postaví. To, že někdy nějaké okolnosti znemožní věnovat se naplno oběma dětem, neznamená, že maminka své dítě zavrhla. Jen nemůže všechno stíhat. Nejsme stroje, i když se to po nás požaduje. Kdyby mého bratra zavrhla, nepustil by ho otčím do služebního bytu. Vždyť dostal důvěru.Jsem rád, že skutečné maminky nezavrhují své děti až do svého posledního výdechu, ačkoliv být mámou, to je pořádná fuška. Co když to maminku také bolelo, že nemůže dát bratrovi více času? On ho tak více hledal u babičky. Přesto nedokázal ani za babičkou dojít do nemocnice po operaci očí.Něco je možná typem osobnosti, nevím. Tímto se přidávám k postoji skutečných maminek: nelámejme hůl nad nikým pro to, co vidí naše oči, nebo si pamatuje mysl.
Vrátím se ještě k tomu, jak jsme s maminkou komunikovali v průběhu let. Ukazuje to, jak jsme k sobě měli blízko, Jednoho dne v srpnu 2005 jsem ji napsal SMS jako reakci na tehdejší situaci, že nechci, aby mi zemřela, byla na tom zdravotně velmi nedobře. Reagovala obratem, i když už jsem ležel, i v tom bylo vidět, jak pro mě žije, neodložila to. "S tím se hochu netrap, dá-li Pán Bůh budu tu ještě dost dlouho, až Ti půjdu třeba na nervy.. Hlavně Ty mysli na své zdraví, tím mi uděláš velikou radost. A spi už. Ano. ma" (2005/08/29; 23:23) Po smrti babičky (13. 7. 1996) se u ní dostavily chronické deprese, podpořené dalšími událostmi, které se k tomu přidaly, nastal dokonce den, kdy jsem maminku přistihl se sáčkem, v němž měla krabičky s antidepresivy, jak už to chce ukončit. Život jí přestal bavit dříve. Zastavil jsem ji, ale vnímal jsem, že není šťastná.
"Ty jsi to jediné, co mě ještě drží při životě." "Ty jsi to moje největší štěstíčko." "Jiruško (možná podobné oslovení) , vadilo by Ti moc, kdybych Ti těch 80 nesplnila?". První dvě citace před 7. 8. lze považovat za určitou přípravu, než 7. 8. vyslovila naplno, co cítila. Jako kdyby mi dala najevo. Už mě nebaví život, snažím se však kvůli Tobě. Kdyby to šlo, byla bych tu pro Tebe věčně, ale už na to nemám sílu. Odpusť, že to nedokáži." Maminka mi v těch dnech říkala velmi něžnými slůvky (Jiruško, Jirulinko) a měla skromnou touhu, abych si s sebou do Prahy vzal alespoň jednoho plyšáka, kterého ji manžel Pavel přinesl z Billy. Neudělal jsem to žel hned, až po její smrti, má podobu mrkve, a maminka ho označovala "Jarda mrkvička." Nepoložil jsem ho nikam, opatruji ho jako oko v hlavě, jako kdybych tu měl samotnou maminku, je umístěný v prádle mezi ručníky. Možná to někdo postřehl, že jsem si ho měl vzít dříve s sebou. Dnes na své citlivé vnímání chápu jako krutost vůči mamince v posledních dnech. Jistě, možná řeknete, že bratr se choval hůře. Jenže to záleží na úhlu pohledu, pokud víte, že Vám někdo říkal "Ty můj nejmilejší synu." Určitě nechci navodit situaci, aby se čtenář/ka začal/a kamenovat za něco, co se mu nepodařilo v minulosti. Jen nasměrovat u těch, kteří ještě žijí, k lepší vnímavosti, než se dožila maminka ode mě. Jak jsem uvedl výše, moje ani skutečná maminka nezanevře na nevděčné dítě. Nechci být proti svému bratrovi, i když jeho životní styl může změnit jen zázrak shůry, kterého já nejsem schopný, Doufám, že tak nastane. Nelámu hůl ani nad těmi, kteří na mě někdy útočili. To mi taky maminka připomínala právě ve vztahu z její strany vůči mámě mého otce, která se podílela na rozpadu manželství mých rodičů. Dnes také nežije, a ze zpětného pohledu vím, že nebyla šťastná vedle svého muže, upnula se na syna, ačkoliv v době těhotenství užívala chinin, aby potratila, což mému tátovi poškodilo oči, smáli se mu pak děti. Žijeme v nenormálním světě, snažil jsem se být otevřený i o svém dětství. Jako poslední informaci, která možná bude znít jako pomluva maminky, ale není. V r. 1997 jsem se stal věřícím křesťanem. Maminka viděla, jak svou víru divně prožívám, chápu že mě brala za fanatika a snažila se mě z církve dostat, i se radila se známým psychologem. Když se to ve mě urovnalo, viděla, že o mě nepřijde, Ona prostě bojovala o své dítě, které měla zapsané hluboko v srdci, nevedla výpravu podpálení modlitebny, vždyť nakonec v r. 2001 se podívala do církve se mnou a vytvořila si vztahy s lidmi. Pokud opravdu nevstoupíte do životu nebezpečného společenství, není třeba mít strach. Nakonec mě povzbuzovala, abych zvládl magisterské studium na Husitské teologické fakultě, kde sídlí Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů. kde je možné se zeptat, pokud si nejste jisti. Moje maminka se na adventisty zeptala zmíněného vikáře Jana Veselého, kterému důvěřovala. On nebyl proti, jen já jsem se musel zklidnit.
Mohu-li, čtenáři/ko, doporučit, mobilní telefon není věčný. Záleží-li Ti na tom, aby sis uchoval, co Tvůj blízký člověk pronesl, napiš si to jinam, SMS zprávy si také přepiš, pokud možno doslovně včetně smajlíků. Má to svou hodnotu, až jednoho dne, blízká osoba zde nebude. Moje maminka si nahrála babičku na kazetu. Mám to uložené. Není to proto, aby ses tím mučil/a, nýbrž, budeš mít větší památku než jsou třeba nějaké předměty, které může zničit voda, pokud toto, např. uložíš kromě paměťového nosiče také v mailové schránce a dalších místech.
4. 8. 2024
Promluva - modlitba k Bohu (MUDr. Igor Bukovský, Ph.D.)
https://akv-tv.com/watch/mdd-24-modlitba-za-deti
V těchto slovech , která Igor Bukovský pronesl je mnoho k zamyšleni, nelze však na vše reagovat.
Někteří by raději nežili: O tom jsem se zmínil výše u své maminky, byla jedním z lidí, které jsem zastavil před spácháním sebevraždy. Kolik takových lidí mi prošlo životem? Nechci označovat lidi čísly. Už kdysi král David dostal výčitky svědomí (2 Sam 24,10), že učinil sečtení lidí. Hospodin mu tak dal najevo, že člověk, kterého stvořil není pouhým číslem v záznamu - dnešními slovy - Českého statistického řadu, Je hodnotnou bytostí se svými plány, třebaže tyto plány nemusí být zrovna budující život jemu/jí nebo jiným. Pokud někoho zastavujete před odchodem ze světa z vlastní bezvýchodné situace, nezachraňujete číslo v záznamu ČSÚ, ale někomu dceru nebo syna, tátu. Jistá žena 32 let mi v r. 2007 sdělila, jak ji zadlužila její maminka, a jak k tomu přispěla i ona sama. Hovořil jsem s ní jako s pacientko Psychiatrické nemocnice Bohnice, která mi ukazovala na místní kostel sv. Václava a hovořila o své touze z něj skočit. Požádal jsem ji o dva dny času, že přivezu řešení. Potřeboval jsem se poradit. Po dvou dnech jsem se vrátil s vědomím, že ona není schopna jít do zaměstnání a zaplatit veškerý svůj dluh. Nasměroval jsem ji k rozhovoru s lékařem, aby ji napsal odborné východisko k tzv. upuštění od tvrdosti zákona. Jiná cesta v tu chvíli nebyla. Přivázání na řetěz do klecového lůžka nebo zvýšení medikace bez konstruktivního rozhovoru by přineslo jen chemickou zátěž játrům, a řešení v bezvýchodné situaci by nepřineslo. Je třeba komunikovat a zároveň si udržovat nadhled. Asi dvakrát jsem zastavil konkrétní 13letou Slovenku (2014), ta žila jen s maminkou bez táty, jenž byl vědcem v Bratislavě, nakonec se ukázalo, že si do mě zobrazila náhradu táty, protože ve mě viděla někoho kdo jí rozumí. Už jí však bylo 14 let, když mi od ní přišla nevyžádaná pošta - intimní fotografie, prožívala touho po sexuálním styku. Zde už to chtělo velký cit, neboť mít před sebou člověka, který si chtěl vzít život, a zároveň vědět, že nejsem schopen podstoupit sexuální styk s osobou mladší 15 let. Jak reagovat. Požádal jsem ji jen, aby vydržela do těch 15 let. Neodmítl jsem ji hrubým způsobem, měl jsem pochopení pro ni, a věděl jsem, že ona se nedokáže vžít do mých psychických procesů, i kdyby třeba nešla na stanici Policie SR, Možná bych tam pak šel já, kdybych přetlačil svou bariéru pro vyhovění její touze. Byl jsem v kontaktu i s její maminkou, i když ta se o tomto jejím zájmu ode mě nedozvěděla. Někdy je život náročný, ale zachránit život stojí za to, i když toho člověka máte za nepřítele. To píši čtenářům, nestavím se k lidem jako k nepřátelům. Mohl bych popsat i další situaci, o jedné ví i můj dříve vyučující z HTF UK doc. Mgr. Jiří Beneš, Th.D..
Měsíc LGBT nese označení MĚSÍC HRDOSTI je každoročně stanovený na 1. - 30. června. Kdo má zájem o informacích o více dnech přikládám odkaz1 , určitě nesouhlasím se zabíjením jinak sexuálně orientovaných lidí, stejně tak nemohu odsouhlasit interupce, mám-li být přesný, novodobou legalizovanou genocidu, která se rozvinula dokonce v potratovou turistiku, jak je tomu ve vztahu některých žen z Polska vůči České republice.2 Dávám na bok, že autorem článku je muž, který pod srdcem nikdy dítě nosit nebude, jako žena, která je maminkou do posledního výdechu. Žádný lidský zákon nemůže nahradit Zákon Lásky. Kde by se možná nemělo použít slovo Zákon, neboť v Božím Desateru doslovně je uvedeno: "Nezabíjíš" - tento tvar je v hebrejštině ve 2. os. jednotného čísla, mužského rodu, a odpovídá tomu gramaticky 3. osoba , jednotného čísla ženského rodu?, tedy Ty (muž) nezabíjíš, ona (žena) nezabíjí. Je to konstatování, které je člověku vlastní, pokud ho do něj vepíše Hospodin, nelze vynutit. Proto Desatero není etický kodex. Jedná se o Hospodinův výrok, který obsahuje pouze jediný rozkazovací způsob (imperativ) ze strany dětí vůči rodičům. Aby Desatero, které se nachází v Bibli mohlo být etickým kodexem, muselo by obsahovat samé imperativy. Takové desatero v České republice jistě existuje, lze ho najít např. na webu Nemocnice Na Homolce - zde k nahlédnutí3:
1https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_LGBT_dn%C5%AF_viditelnosti
2https://www.denik.cz/cesko-a-eu/polsko-zeny-interrupce-cesko-20210222.html
3https://www.homolka.cz/odborna-verejnost/11905-eticka-komise/ek-eticke-kodexy
Výše jsme si uvedli, že Desatero v Bibli konstatuje, nepřikazuje, jak člověk, který niterně zná Hospodina Boha nezabíjí, co ale pronese nezaujatý pozorovatel o zmínkách přikázaném kamenování, kterém můžeme číst např. ve 3. Moj 20. kapitole? O co se zde jedná. Co tím Hospodin chce říct, že ten, kdo je drzý na rodiče má být ukamenován, a stejně tak za soulož se snachou nebo s ženou otce, která nemusí být pokrevní matkou daného muže, stejně tak je popsáno i ukamenování za soulož muže s mužem nebo ženy s ženou. Někdo si pak může položit otázku, jestli Ježíš zrušil trest smrti, když nedovolil ukamenovat cizoložnici (Jan 8). Odpověď je velmi jednoduchá. Ježíš Kristus nezrušil Hospodinem stanovený trest smrti, pouze zdůraznil, že vedle něj není nikdo hoden toho, aby se mohl chopit kamenů. Viděl více do srdcí lidí (Jan 2,25), a znal i jiné pasáže Písma:
- Ezechiel 18, 32Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se tedy a budete žít.“
Co má tedy udělat jedinec patřící k LGBT skupině? Nežít sexuálně muž s mužem, resp. žena s ženou. Neříkat, že je zde více pohlaví. Tento konstrukt genderové ideologie nepochází od běžných občanů, nýbrž souvisí s dokumentem OSN Agenda 2030, je ho vhodné propojit s vyjádřením právníka R. Füelmicha o snížení populace na planetě Zemi. Co jiného je čelem sexuální výuky ve školách, aby se děti uspokojovali masturbací.4 To je odvede od zdravého navazování kvalitních partnerských vztahů, stejně tak genderová ideologie je cestou ke snížení populace ve světě.
Bez ohledu na dnešní postoj k Ruské federaci zkusme zdravě posoudit je maminkou žena s penisem , jak prezentuje snímek z Nizozemí, nebo žena pod níž je azbukou napsáno Máma.5
Toto vyjádření sepsal teolog, který zná pozadí hebrejských vyjádření pro muže a ženu. Kde jedna skupina pojmů odkazuje na to, že v muži a ženě je obtisknutý obrat STVOŘITELE, druhá skupina ukazuje na vzájemný vztah mezi sebou samými. Začnu tou druhou skupinou, resp. vztahovostí. Muž je odvozen z hebrejského kořene ZKR, je k tomu přidána vokalizace Zákar, takto je definován muž, pokud by byla vokalizace změněna, počet písmen by se nezměnil, tvar by zněl Zekůr = Pamětlivý. Žena je v tomto případě odvozená od kořene NKB = být děravý, propíchnutý. Co to v daném případě znamená? Představme si sexuální akt, kdy dojde k propíchnutí panenské blány. Dochází tak k formě podepsání závazku manželského. Muž nemůže jinému muži propíchnout panenskou blánu, tím je manželství vyloučeno, ani nemůže muž s mužem otěhotnět, aby se na jejich vztah mohla vztahovat Boží slova: "Ploďte a množte se a naplňte zemi." (1 Moj 1,28) To je vše k těmto dvěma pojmům muže a ženy. Patří k nim ještě pojem Adam, který není označením samotného muže ale je oddávajícím výrokem, kdy Bůh spojuje muže a ženu a volá k nim jméno "Adam" ( Moj 5,2) Všichni, kteří to slyší jsou nejen svědky na svatbě, ale zároveň se dozví, jaké ti dva budou mít povinnosti, a jejich původ. Dozví se, že mají mít na starost péči o zemi, protože to tak veřejně rozhodl Stvořitel. Pokud to přijmou zjistí, že budují vztahy vůči živočichům, které dnes je člověk schopen zabíjet a to není přirozené. Čtenáři Českého ekumenického překladu se o muži a ženě dozví, že ti dva budou jedno tělo. To je jedna z možností překladu konkrétní věty, jiná verze říká: Budou ti dva k tělu ECHAD." Hebrejský význam slova ECHAD je základní číslovka mužského rodu JEDEN, ale zároveň také slovesné vyjádření"Já sjednocuji." Kdo je tím JÁ? Hospodin (JHVH), pro něhož ECHAD je také jménem - Zachariáš 14,9: "Hospodin je ECHAD, jeho jméno je ECHAD." Název knihy Zachariáš (Zekarjahů) znamená Upamatoval Hospodin. Zde je důraz na paměť Hospodina. Pamatovat si má i muž, jak jsme si řekli, tím, že jso oba k tělu JEDNOHO, je zde krásně vyjádřeno, že muž a žena parří Hospodinu, a On sjednocuje muže a ženu, nikoliv ženu s ženou nebo muže s mužem. Co si tedy Hospodin pamatuje? To že se do muže a ženy obtiskl svou podstatou, a chce ten svůj obraz v lidech znovu obnovit. Ukažme si to názorně z hebrejštiny, tuto grafickou podobu pochopí i ti, kteří nikdy teologii nestudovali..
JHVH - TETRAGRAM ZNÁZORŇUJÍCÍ BOŽÍ JMÉNO: יְהוָ֧ה
MUŽ: (ÍŠ): אִ֔ישׁ
ŽENA (ÍŠA): אִשָּׁ֔ה
OHEŃ (EŠ): אֵ֑שׁ
Oheň je charakteristikou Boha. k němu je žárlivě milující Bůh přirovnán (5 Moj 5,24). Není to však destruktivní žárlivost, jakou bychom čekali u žárlivého despotického partnera. Je to partner, je to Ten, kterému na nás záleží, zároveň však má pozici nad člověkem, a to i pozici soudu. Je to On, kdo stanovuje podmínky k životu. Pokud je dokáže přijmout každý bez vlastních představ, byl by tu aspoň trochu harmonický svět. Tato idea je však nesplnitelná.. Viděli jsme to výše. Jeden ze synů, i když maminka v závěru života se skrze fotografie před sebou loučila s oběma syny ji nedokázal ani dojít do lékárny, druhý též byl v něčem nedokonalý. Lze Boha nějak srovnat s maminkou? On sám tak činí:
- Izajáš 49, 15„Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu.
Pokud On nezapomene, znamená to, že je pamětlivý.
Co napsal apoštol Pavel nejen otcům (Ef 6, 1-12)?
- 1Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem.
- 2‚Cti otce svého i matku svou‘ je přece jediné přikázání, které má zaslíbení:
- 3‚aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi.‘
- 4Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.
- 5Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení jako Krista.
- 6Nejen naoko, abyste se zalíbili lidem, ale jako služebníci Kristovi, kteří rádi plní Boží vůli
- 7a lidem slouží ochotně, jako by sloužili Pánu.
- 8Víte, že Pán odmění každého, kdo něco dobrého učiní, ať je to otrok nebo svobodný.
- 9Vy páni, jednejte s otroky také tak a zanechte vyhrůžek. Víte přece, že jejich i váš Pán je v nebesích, a ten nikomu nestraní.
- 10A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci.
- 11Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.
- 12Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.
Je to výstižný text o mezilidských vztazích, nejen v rodině, myslím, že to popisuje i můj neodsuzující vztah k lidem z LGBT komunity.
Žijeme však ve zvláštním světě, kvůli genderové ideologii můžete přijít o dítě a sourozence:
TAKOVÝ POSTOJ, KTERÝ PODPORUJE I ŠKOLA, VŠAK MŮŽE ZAUJMOUT JEN TEN, KDO SI NEVÁŽÍ VZTAHU TOHO ČLOVÍČKA, KTERÝ MÁ SVÉ DÍTĚ ZAPSANÉ HLUBOKO V SRDCI OD NAROZENÍ, ABY ODEŠLA OD RODINY Z DŮVODU IDEOLOGIE. Možná stačí za připomenutí 5. knihy Platónovy Ústavy, na níž navázal i Karel Marx, kam to vedlo s rozpadem rodiny. Mnohem lepší vztahy popisuje Božena Němcová ve své nejznámější knize Babička, Stojí za to si ji přečíst, nezapomenout na to, odkud pocházíme, z jaké země.
26. 8. 2024
Záznam ze dne 17. 5. 23023
Milan Mazurek: OCHRÁŇME naše DETI pred tými zvrátenosťami
Žiadne ideologické mimovládky a pomätenci v školách!
27. 8. 2024
A CO LEGALIZACE SEXU S DĚTMI SE SOUHLASEM OSN - UŽ ŠÍLÍTE?
V České republice platí ochrana dětí, je ošetřena Trestním zákoníkem č. 40/2009 Sb., jen si dotyčná osoba, která tuto skutečnost oznamuje musí dát pozor, aby informace se zakládala na pravdě, jinak se jedná o pomluvu (§184), další včetně znásilnění kohokoliv ošetřuje (§ 185), na ochranu děti se vztahují §§ 185 - 202.https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-40
Problém však je u soudů, kdy se dětské oběti, i když mají na své straně např. zákon zahrnující i směrnice Evropské unie č. 45/2013 Sb., setkávají často se zvláštním hodnocením trestného činu na jejich zdraví, již opakovaně byl vynesen podmínečný trest a pachatel zůstal na svobodě, jak dokládají příspěvky na oficiálních webech Českého rozhlasu (jen na ukázku):
No ještě něco z portálu České televize:
Omlouvám se za malý doplněk, ale i když píši o krutém tématu, které mi rodiče nezpůsobovali, cítím se pobaven konkrétním textem u tohoto odkazu, ten zní takto: ČT24 — Nejdůvěryhodnější zpravodajský web v ČR | Česká televize. No řekněme, že tato zpráva lze považovat za důvěryhodnou, ale to ostatní vysílání považuji za neobjektivní vzhledem k cenzuře jiných názorů, jak je i na mém webu uvedeno v jiných textech.
Další protestní odkaz: https://www.beztrestu.cz/
28. 8. 2024
Jaro Křivohlavý: Manželství - potřeba nebo přežitek? (1-3)
5. 9. 2024
